O karate

Původ a vývoj karate

Kořeny karate sahají hluboko do historie a jeho vznik je výsledkem prolínání různých kultur a tradic. Základy tohoto bojového umění lze hledat už ve starověké Indii, kde se podle některých pramenů vyvíjely první systémy sebeobrany založené na pozorování pohybů zvířat a pochopení citlivých míst lidského těla. Odtud se tyto poznatky dostaly do Číny, kde byly dále rozvíjeny v rámci klášterního vzdělávání – zejména v chrámu Šao-lin. Tamní mniši, včetně legendárního Darumy, kladli důraz nejen na fyzickou zdatnost, ale i na duchovní ukázněnost.

Čínské bojové techniky, známé pod názvem kempo, se později dostaly na Okinawu – ostrov, který byl v minulosti samostatným královstvím se specifickými kulturními vlivy. Zdejší obyvatelé si osvojili čínské metody boje a spojili je s vlastními praktikami, čímž vznikl původní okinawský styl beze zbraně – Okinawa-te.

Významnou roli v dalším vývoji sehrálo politické rozhodnutí zakázat na Okinawě nošení zbraní (počínaje rokem 1629), což přirozeně vedlo k intenzivnějšímu rozvoji neozbrojeného boje. Z původního názvu "čínská ruka" se v průběhu 20. století vyvinulo označení karate, které bylo přepsáno znaky vyjadřujícími "prázdnou ruku". Tento nový význam reflektoval nejen technickou stránku, ale i filozofii – zbavení se pýchy, hněvu a sobectví.

Gichin Funakoshi a rozšíření karate

O rozšíření karate mimo Okinawu se nejvíce zasloužil mistr Gichin Funakoshi. V roce 1922 představil toto umění japonské veřejnosti na pozvání ministerstva školství. Jeho vystoupení v Tokiu zaujalo natolik, že se rozhodl na pevnině zůstat a vyučovat na několika univerzitách. Roku 1936 společně se svými žáky založil dojo Šótókan, které se stalo centrem výuky jeho systému.

Funakoshi kladl důraz nejen na technickou dokonalost, ale především na morální a duchovní rozměr tréninku. Karate vnímal jako cestu k formování charakteru. Často připomínal, že skutečným cílem cvičení není vítězství v boji, ale překonání sebe sama.

Po jeho smrti v roce 1957 pokračovali ve šlépějích jeho žáci, včetně významného instruktora Masatoši Nakajamy, který pomohl systematizovat výuku, vytvořit sportovní pravidla a přispěl k celosvětovému rozšíření karate. První oficiální mistrovství Japonska proběhlo v roce 1957 a stalo se základem pro vznik sportovní podoby karate, která se dnes praktikuje na celém světě.

Karate v současnosti

Karate dnes plní více funkcí – je to nejen prostředek sebeobrany, ale také způsob fyzické a duševní kultivace. V Japonsku je součástí výuky na školách i výcviku ozbrojených složek. Ženy i muži všech věkových kategorií v něm nacházejí nástroj ke zlepšení kondice, koncentrace i sebekontroly.

Z tradiční formy bojového umění se karate postupně vyvinulo i v soutěžní sport s jasně danými pravidly. Přestože sportovní disciplína bývá nejvíce na očích veřejnosti, původní duchovní hodnoty a etický rozměr přetrvávají zejména v tradičně zaměřených školách a klubech.

Karatedó – tedy "cesta prázdné ruky" – zůstává cestou celoživotního učení, v níž má technika smysl pouze tehdy, je-li provázena vnitřním růstem. Ten, kdo tuto cestu skutečně pochopí, usiluje spíše o mír než o vítězství v konfliktu.

Kořeny stylu Shotokan

Dnešní podoba stylu Shotokan se značně liší od podoby, kterou mistr Gichin Funakoshi původně vyučoval po svém příchodu do Japonska. Kořeny této změny lze pravděpodobně hledat ve škole mistra Sokona "Bushi" Matsumury na Okinawě.

Matsumura byl nejen vynikajícím bojovníkem, ale i důvěrníkem okinawského královského dvora. Na svých cestách do Kjúšú se seznámil se stylem meče Jigen-ryu, který vyučovali samurajové ze Satsumy. Je doloženo, že se tímto stylem sám zabýval a že ovlivnil jeho vlastní koncepci karate. Tento samurajský vliv, zachovaný v Matsumurově škole, byl předáván dále vnitřní linií přes Azata až k Funakoshimu.

Mistr Yasutsune Azato, statkář a vysoký úředník královského dvora, se odlišoval od Itosua jak sociálním postavením, tak přístupem k výuce. Vedl pouze malý okruh soukromých žáků. Mezi nimi byl i Gichin Funakoshi. Azato nikdy nezaložil školu v pravém slova smyslu, a proto jeho vliv není v moderním karate tolik zřejmý, byť byl zásadní.

Naopak mistr Itosu vyučoval ve své soukromé škole v Shuri široké spektrum žáků. Pod jeho vedením dosáhl styl Shuri-te vysoké technické úrovně a tato forma se stala základem, který si Funakoshi s sebou přinesl do Japonska.

Anko Azato, pokračovatel Matsumurovy školy Shorin-ryu Gokoku-an, byl ve své době mistrem, který nikdy veřejně nevyučoval a informace o jeho učení zůstávají nejasné a částečně legendární. Je však jisté, že Itosuova škola se odchýlila od původních principů Matsumury a rozvíjela vlastní systém, z něhož vychází většina okinawských stylů Shuri-te. Přesto však dnešní Shotokan nevykazuje přímou návaznost na žádný z těchto stylů.

Funakoshi se sice učil u obou mistrů – Azata i Itosua – přesto lze říci, že své technické základy čerpal převážně od Azata. Když však přišel do Japonska, vyučoval po dobu téměř patnácti let převážně podle systému Itosua. Motivace tohoto rozhodnutí zůstává předmětem spekulací. Někteří badatelé se domnívají, že styl, který později formalizoval Yoshitaka Funakoshi, má své kořeny spíše v Azatově linii, a tedy ve stylu Matsumury.

Vývoj Shotokanu pod vedením Yoshitaky Funakoshiho

Yoshitaka Funakoshi, syn Gichina, byl výraznou a ambiciózní osobností. V roce 1939 převzal spolu se svými asistenty Shigeru Egamim a Genshinem Hironishim vedení tréninků v nově vybudovaném dojo Shotokan. Za jejich vedení došlo k zásadní transformaci tréninkového systému. Podle Egamiho knihy The Way of Karate existovalo mezi otcem a synem názorové pnutí ohledně dalšího směřování stylu.

V letech 1939–1943 došlo k výrazné revizi technického systému. Původní základy Shuri-te byly přetvořeny a nově koncipovaný styl, později nazývaný Shotokan-ryu, se v mnohém lišil od všech tehdejších škol. Ačkoli se často tvrdí, že tento styl vytvořil Yoshitaka, odborníci se vesměs shodují, že šlo o revizi systému Azata, který Yoshitaka nově interpretoval.

Styl Shotokan tak nese výrazný otisk samurajských principů – odlišnost, která jej výrazně odlišuje od jiných karate směrů.

Karate Kata

V Shotokan karate se cvičí 26 základních kat, představují základní kámen výuky karate,

Původní kata vyučované mistrem Funakoshim

Ve své první publikaci "Ryukyu Kempo Karate" z roku 1922 uvádí mistr Funakoshi široký seznam kata, který zahrnoval:

Pinan 1–5 (později přejmenované na Heian)
Naihanchi 1–3 (později známé jako Tekki)
Bassai Sho, Kushanku Dai, Kushanku Sho
Gojushiho, Sesan (Hangetsu), Chinto (Gankaku), Chinte, Jion, Jitte
Wanshu (Empi), Rohai, Sochin, Niseishi (Nijushiho), Sanseru, Suparinpei, Wankan, Kokan, Unsu(netskda.tripod.com, BudoBlog Kidokan, thekaratepage.com)

Struktura výuky kata

Heian kata (1–5): Základní kata určené pro začátečníky, zaměřené na výuku základních postojů, pohybů a technik.
Tekki kata (Shodan, Nidan, Sandan): Kata zaměřené na stabilitu a sílu v postojích, důležité pro rozvoj pevnosti a kontroly těla.
Pokročilé kata: Bassai Dai, Kanku Dai, Hangetsu, Empi, Jitte, Jion, Gankaku a další jsou určeny pro pokročilé studenty a zaměřují se na rozvoj pokročilých technik, strategie a mentálních aspektů boje.

Tento strukturovaný přístup umožňuje studentům postupně rozvíjet své dovednosti a porozumění karate jako komplexnímu bojovému umění.

Význam kata

Kata představují hluboké studium bojových principů, strategie a filozofie karate. Každá kata obsahuje specifické techniky a principy, které studentům umožňují rozvíjet nejen fyzické dovednosti, ale i mentální a duchovní aspekty bojového umění. Rozvíjí:

Koordinaci a rovnováhu
Sílu, rychlost a rytmus pohybu
Dech a práci s energií (ki)
Technickou přesnost a sebeovládání
Etické a duchovní hodnoty – např. disciplínu, pokoru, vytrvalost

Bunkai – aplikace technik z kata

Bunkai (分解 – "rozklad", "analýza") je praktická aplikace technik z kata do reálného boje. Znamená to doslova "rozebrání kata", tedy porozumění jednotlivým pohybům a jejich smyslu:

Každý pohyb v kata (úder, blok, krok, otočení) má svůj bojový význam
Může se jednat o obranu, protiútok, vyvedení z rovnováhy, podmet či dokonce únik z držení
Existují základní bunkai (pro začátečníky) i pokročilé bunkai (skryté aplikace, tzv. oyo bunkai)

Bunkai je důležitou součástí tréninku, protože kata bez pochopení její aplikace se stává pouhou gymnastikou. Naopak díky bunkai získává kata reálný rozměr a umožňuje hlubší porozumění bojovým principům.

Embusen – trajektorie pohybu v kata

Embusen (演武線 – "linie předvádění technik") je diagram nebo trajektorie, po které se karateka při provádění kata pohybuje. Každá kata má svůj specifický embusen, který:

Určuje směr a rozsah pohybu v prostoru
Zajišťuje vyváženost technik na obě strany těla
Pomáhá při orientaci a správném provedení kata

Komplexnější kata mají složitější trajektorie, často symbolizující taktiku boje nebo tradiční japonské symboly.

Kumite

Kumite, tedy cvičení boje s partnerem, je klíčový prvek, který propojuje techniku, taktiku a duševní připravenost. Tyto zápasy, od předem stanovených až po volné sparingy, tvoří logickou posloupnost, která vede od základů k pokročilým bojovým schopnostem.

Gohon Kumite (Pětikrokový sparing)

Základní forma cvičení, kde útočník provádí pět po sobě jdoucích útoků, obvykle přímých úderů (oi-zuki), a obránce na každý z nich reaguje blokem a na poslední útok přidává protiútok. Toto cvičení rozvíjí fyzickou připravenost (migamae), mentální připravenost (kigamae), správné dýchání (kokyu-ho) a pohybové dovednosti (unsoku) . Důraz je kladen na stabilní postoje, přesné techniky a správné načasování.

Sanbon Kumite (Tříkrokový sparing)

Skládá se ze tří útoků a obránce reaguje blokem na každý z nich a na poslední útok přidává protiútok. Tato forma cvičení pomáhá studentům rozvíjet vnímání vzdálenosti, rychlosti a rozmanitosti útoků . Cvičení se provádí v přímé linii a zaměřuje se na základní bloky a protiútoky.

Kihon Ippon Kumite (Jednokrokový základní sparing)

Pokročilejší forma, kde útočník provádí jeden útok a obránce reaguje blokem a protiútokem. Rozvíjí správné postoje, techniky útoku a obrany, pohyb těla a načasování . Důraz je kladen na přesnost, rychlost a efektivitu technik.

Jiyu Ippon Kumite (Jednokrokový volný sparing)

Přechod mezi předem stanovenými a volnými formami sparingu. Útočník provádí jeden útok, ale obránce má volnost v reakci, což zahrnuje blok a protiútok. Toto cvičení rozvíjí schopnost adaptace, načasování a využití různých technik v reálném čase .

Jiyu Kumite (Volný sparing)

Nejpokročilejší forma sparingu, kde oba partneři mají plnou volnost v útocích a obraně. Tato forma cvičení vyžaduje vysokou úroveň technických dovedností, rychlé rozhodování a schopnost adaptace na různé situace. Je to test fyzické a mentální připravenosti karateky.

Pro lepší představu o jednotlivých formách kumite můžete shlédnout následující videa:

Gohon Kumite: YouTube video
Sanbon Kumite: YouTube video
Kihon Ippon Kumite: YouTube video
Jiyu Ippon Kumite: YouTube video
Jiyu Kumite: YouTube video

Trénink se zbraněmi

Nunchaku
Bo

Letní a zimní tábory

Spolupracujeme s dalšími kluby Karate.

Dōjō kun

Dōjo kun (道場訓) je soubor morálních zásad -etický kodex karatisty. Slouží k tomu, aby studentům připomněl duchovní a etické cíle tréninku a vedl je nejen ke zlepšení technických dovedností, ale i osobnostnímu růstu.

Význam pojmu:

Dōjo (道場): "místo cesty" – tedy místo, kde se trénuje, ale také místo vnitřního rozvoje.
Kun (訓): výuka, instrukce nebo zásada.

Dōjo kun je tedy souhrn zásad, které se mají v dōjo (a i mimo něj) dodržovat.

Tradiční znění Dōjo kun

V různých školách existují mírné varianty, ale nejčastější (pětiřádková) verze zní:

Hitotsu! Jinkaku kansei ni tsutomuru koto
– Usiluj o zdokonalení charakteru
Hitotsu! Makoto no michi o mamoru koto
– Jdi cestou upřímnosti a pravdy
Hitotsu! Doryoku no seishin o yashinau koto
– Rozvíjej ducha vytrvalosti
Hitotsu! Reigi o omonzuru koto
– Respektuj ostatní a buď laskavost
Hitotsu! Kekki no yū o imashimuru koto
– Vyvaruj se násilného chování

Poznámka: Každý bod začíná slovem "Hitotsu!", což znamená "za prvé", a tím se zdůrazňuje, že všechny zásady mají stejnou důležitost.

Význam jednotlivých zásad:

Zdokonaluj svůj charakter – cílem tréninku není jen fyzická síla, ale hlavně kultivace mysli, morálky a sebekázně.
Buď čestný a pravdivý – jednej vždy poctivě, s čistým úmyslem a úctou k pravdě.
Buď vytrvalý – bez vytrvalosti nelze dosáhnout mistrovství, a to platí jak ve cvičení, tak v životě.
Chovej se zdvořile a s respektem – respektuj své učitele, soupeře, přátele i sám sebe.
Zdržuj se ukvapeného násilí – nauč se sebekontrole, používej sílu jen jako poslední možnost.

Dōjo kun není pouhý seznam pravidel – je to morální závazek každého karatisty. Představuje most mezi fyzickým cvičením a duchovním rozvojem. Cvičit karate bez respektu k dōjo kun je pouhá forma bez obsahu.