Karate není jen sport. Je to nakažlivá diagnóza s vedlejšími účinky: disciplína, klid a smysl.

Když se řekne karate, většina lidí si představí buď Jackie Chana, nebo nějaký seriál, který právě běží, třeba v současné Cobra Kai.
Ale málokdo ví, že to hlavní se v karate děje ne navenek, ale uvnitř.

Karate totiž není jen sport. Je to cesta. A ne ledajaká – je to cesta, která vás donutí zjistit, kdo vlastně jste, když vám někdo míří pěstí na solar.

Cesta s názvem "Dó"
V japonštině má každé slovo několik významů, ale "dó" znamená prostě cestu. Ne v tom smyslu, že si z ní uděláš zkratku k ledničce. Ale v tom hlubším – směřování, disciplína, proměna. Smysl karate není o tom, kolik kopů dáš za minutu. Ale jaký člověk se z tebe stane, když to děláš roky.

Člověk, který:

• pozdraví, když vstoupí,
• uklidí po sobě,
• ví, že disciplína začíná i končí u něj,
• a že pokora není slabost, ale znak síly.

A co z toho máš?
Popravdě – nic moc. Není to ani výnosné, ani pohodlné. Ale jednoho dne zjistíš, že když se všude kolem hroutí svět, ty dýcháš klidně. A když tě někdo vytočí, nevybuchneš – protože sis to už odžil na tréninku. A když ti všechno leze krkem, jdeš cvičit. Ne stěžovat si.

Vedlejší účinky?

Karate způsobuje:

• zpevnění těla, klid v duši a náhlé záchvaty vděčnosti,
• neschopnost vzdát se při prvním neúspěchu,
• a nevysvětlitelné nutkání pomáhat druhým růst.

A co neučíme děti a ani sebe sama?
Neučíme se, jak jen vyhrát zápas.
Učíme se, jak se neztratit v chaosu života.